Svět se mění a my s ním!

Žijeme v době rychle se měnícího světa. Běh věcí se zrychluje, lidé jsou stále ve větším časovém presu a není čas se na chvíli zastavit a zamyslet se, kam náš svět směřuje. Na jednu stranu by se nemělo nic vážného stát. Od toho tu máme přece politiky, aby měli jasné vize, ideje kam dál. Nezastavíme-li se však aspoň na chvíli a nezamyslíme se, zda vize našich reprezentantů jsou správné a takové jaké chceme my, může nastat opravdu velký problém. Není tomu jinak ani v problematice zákazu kouření na veřejných místech, v restauracích a na jiných místech. V době, kdy naší politickou scénou hýbe především rusko-gruzinský konflikt či „Lisabonská“ smlouva, se může případné projednávání zákona o zákazu kouření stát marginální záležitostí. Ano, do jisté míry to tak může být, přece jenom národní suverenita, jíž by platnost Lisabonské smlouvy narušila, a válka může být a je zásadním tématem, o kterém je nutno diskutovat a nabízet řešení. Nicméně já se hodlám zamyslet nad problematikou absolutního zákazu kouření, protože jsem toho názoru, že je nutné i v současné době diskutovat nad na první pohled okrajovými záležitostmi.

Je opravdu nutné a vhodné zakazovat kouření v restauracích? V soukromých podnicích, kde by suverénem měl být majitel?  Základním argumentem zastánců zákazu kouření je údajné omezování nekuřáků, kteří se mají stávat rukojmími kouře z cigaret. Zavedeme-li však zákon o zákazu kouření, nestane se kuřák rukojmím nekuřáka? Základním kritériem pro rozhodování se o přijetí takového zákona nutně musí být svoboda jednotlivce. Nelze ji ubírat ani jedné ze dvou stran. Zatímco za současného stavu je nutná dohoda kuřáka a nekuřáka, zda budou vedle sebe stát (případně sedět), v budoucnu by mohlo dojít, odsouhlasíme-li zákon o zákazu kouření, ke zcela jasnému příklonu na jednu stranu a tedy i do jisté míry k možnému porušování osobních svobod kuřáků. Stejná situace by mohla nastat v případě, že by někdo chtěl zakázat pití alkoholu na veřejnosti nebo snad zakázat nevkusné oblečení na veřejnosti a tak dále. Není možné vybrat si jednu skupinu populace a zakázat jí nějakou dotyčnou činnost.

Dále mě udivuje opovážlivost předkladatelů dotyčného zákona, pokoušet se majitelům restaurací a jiných zařízení přikazovat, zda se v jejich vlastním podniku bude, nebo nebude kouřit. Domnívám se, že je výsostným právem majitele rozhodnout se, jestli se v jeho podniku bude, či nebude kouřit. Je to opět to samé jako alkohol. Dovedete si představit, že by v hospodách bylo zakázáno požívání alkoholu, aby mladiství neměli špatný příklad v opilcích? Já si dovolím tvrdit, že je naprosté minimum takových lidí a s kouřením je to stejné. Proto jsem zastáncem, aby se samotný majitel rozhodl pro kuřácký, nekuřácký či „smíšený“ podnik. Dále je již na rozhodnutí spotřebitele, kam se rozhodne jít. Jsem přesvědčen, že v naší zemi je tak vysoké procento striktních nekuřáků, že případné nekuřácké restaurace nebudou mít žádné existenční problémy spojené se zákazem kouření ve svých prostorách. Navíc existuje již mnoho takových podniků a ještě více, které jsou nekuřácké v době poledních „menu“.

Nejsem také s to pochopit současnou tendenci, prosadit zákon o zákazu kouření, ale na druhou stranu legalizovat kouření marihuany. Je snad marihuana méně škodlivá? Nevzniká na ní žádná závislost? Není to droga? Co je na marihuaně „lepšího“ než na cigaretách? Tyto a jiné otázky si musím klást, když přemýšlím nad tím, proč zakázat cigarety a povolit „trávu“. Nicméně nedovedu si odpovědět. Nedomnívám se, že by kouření marihuany bylo lepší než kouření cigaret.

Závěrem si dovolím stručné shrnutí. V naší republice v současné době neexistuje zákon o zákazu kouření v restauracích a jiných podnicích. Naše vláda není vázána evropskou legislativou takový zákon schválit. Nedomnívám se, že by takový zákon byl potřebný pro naši zemi, ba co víc jsem přesvědčen, že do jisté míry může narušovat osobní svobodu ne jednoho jedince, ale zhruba třetiny českého obyvatelstva. Z výše uvedených důvodů a argumentů jsem jednoznačně pro zachování současné platné legislativy a rozhodně odmítám přijetí jakéhokoliv zákona o zákazu kouření.